Multikulturní vztahy a jiná rodinná šílenství???

Nedávno jsem se bavila s kamarádkou, proč jsem si vybrala ke svému budoucímu životu cizince. Podle všeho ona, by to v životě neudělala...její důvody mě však vcelku rozesmály: "to se musíš pořád bavit v jiném jazyce..." zněl její první důvod...ano, ano..bavíme se pořád jen v cizím jazyce, ale právě u ní jsem se musela zsmát. Holka, která studuje angličtinu má strach z mluvení v angličtině? To, že občas nemůžu najít sprvný výraz je zcela na denním pořádku. Když můžu, pomůžu...teda pomůže slovník..a pokud slovník nemůže, pořád mám spoustu dalších výrazů, díky kterým ten daný výraz opíšu. To, že jsem si díky tomu zlepšila gramatiku, mluvení i prohlobiula slovní zásobu..o tom prakticky ani nemluvím."No tak dobře, ale vždyť jste od sebe přece strašně daleko.." ..ach jo, v tomhle má ,Bohužel, pravdu. Ta dálka je vážně šílená a můžu říct, že prakticky kvůli týhle dálce vznikají nejbanálnější hádky, které ovšem řešíme každý svou hlavou. Dálka je celkem strašná a je fakt, že díky dálce do toho musíme investovat mnohem více...více času, citů, pochopení a také peněz, i když to není prioritní, peníze tady pořád jsou a budou. Nemyslím tím jenom letenky, ale také volání, smsky a jiné, podobné věci. Ale peníze prostě nechci řešit...ty budou a my nebudem. " A taky má jiné náboženství..." Jo, jiné náboženství, to sice má, a je pravda, že spousta lidí se muslimů bojí, zvlášť proto, že o teroristech, jako takových slýcháváme zvláště jako extremeistikých muslimských radikálech:" Ve jménu Alláha" tak zní jejich heslo. Ale jak mi bylo vysvětleno, tito lidé si korán překládají do "vlastní řeči". Samotný Islám je náboženství míru a lidé, kteří chtějí být správným muslimem, by ani kuřeti neublížili. "a s náboženstvím se mísí i jeho kultura"...a mísí, má jiné zvyky, slaví jiné svátky a ve spoustě věcí jsme naprosto rozdílní, ale právě tohle nám vyhovuje, tohle se nám líbí. Jsme rozdílní a přitom ve spoustě věcí jsme stejní. Ukazujeme si co je pěkné a naopak ošklivé. To, že i forma manželství vypadá trochu jinak tam a u nás..je zcela samozřejmé. U nich se bere manželství jako něco posvátného. Pokud si někoho najdete, věříte, že jste spolu navěky. Teda alespoň v Metinově rodině. Pokud by někdo v jejich rodině nevěřil, že to je na věky, nikdy by si toho druhého nevzal. Radši by byl ve vztahu "jen tak" než aby se rozvedl. I proto se jeho brácha a ségra ženil a bude se vdávat v pozdějším věku, protože nechtějí udělat špatný krok a s tím já musím souhlasit. " A nebojíš se utiskování žen? " Nebojím..i když přiznávám, že jsem se bála, podle toho, co člověk čte v novinách, vidí v zelevizi by si myslel, že to je tak v každé domácnosti. Ale právě to, co my vidíme tady, je spíše výjimka, právě proto se ty příběhy dostávají do televize. O příběhy porozumění, lásky a hezkého života v dnešní době nemá nikdo zájem. Na "mojí" rodince miluju rodinnou soudržnost. Když má jeden člověk problém, drží všichni při sobě. Ženy jsou brány jako hlavy rodiny. Ano, tatínek něco řekne...ale pokud se to nelíbí mamince...prostě se to nedělá :-) možná mám přítele skvěle "vycvičeného" maminkou, ale musím říct, že i u nás to tak platí. I když ve spoustě věcí dělám kompromisy i já. Třeba oblékání pro mě byla celkem drsná stránka. To, že bych měla mít zahelený výstřih a záda (chápejte zadek) jsem věděla...ale nikdy jsem netušila, kde a jak moc. Překvapilo mě, že se to slyší městem od města. Sakarya je v oblékání přísnější, naopak Čorlu má na oblékání volnější názor a není výjimkou potkat slečnu, který se producíruje v minisukýnce, že jí zadek doslova leze...a hned vedle ní potkáte holku zahelnou od hlavy až k patě...takový menší mišmaš :-) A je to pěkný mišmaš. Co mě celkem mrzí..a nelíbí se mi, je chladnější postavení partnerských párů na veřejnosti. Ne, není problém vzít se za ruku, kolem pasu ( i když v Sakaryi je to o5 strange), ale třeba taková pusa nebo delší polibek...lidé kolem z ní nejsou dvakrát na větvi. Ale i na to se dá zvyknout...aspoň se máte domů na co těšit.

Multikulturní vztah je složitý, ale zároveň krásný...nikdy bych ho neměnila za "českého Pepíka". Přijde mi, že kluci z ciziny (a myslím tím dokonce i Slovensko) vyjma Polska se umí líp chovat. Jasně i tady najdeme pár super kousků, kteří stojí za povšimnutí, ale je jich (v mé blízkosti) opravdu jen pár.... Za svůj vztah jsem neskonale tomu nahoře vděčná. Je mi krásně, někdy smutnmo, někdy pláču, díky "problémům"...ale tohle je život!
A já na něj nenadávám, já za něj děkuju!

Prší, prší..jen se leje

a my už 3 den sedíme doma...NUDAAAAAAAAAAAAA. A ke všemu je čím dál tím více chladno. Meteorologové hlásí, že deštivé počasí bude nejspíš celý červen (prognóza na měsíc, hmm??). No tak to teda potěž koště..Takhle jsem si prázdniny opravdu nepředstavovala!!!A ani si nedokážete představit, jak mě neskutečně rozčiluje ten můj chlap, který si stěžuje na to, jaké horko mu je..Ano, pokud je Metinovi horko, nejspíš je OPRAVDU horko, protože mu byla zima i ve 20 C nad nulou. Ale popravdě, klidně bych s ním měnila, protože sedět doma ak oukat se z okna mě vážně nebaví. Obzvlášť, když ještě hlídám toho 5letého caparta, který si říká můj bráška. Tak jsme znuděný oba dva...co ale dělat? Lepíme, stříháme, kreslíme, koukáme na telku, vaříme...:-D momentálně se chystáme teda ven..ano, i v dešti. Pravda, zaručit to, že se mi to dítě nevrátí naprosto mokrý, zaručit nemůžu. Musel mi slíbit, že deštník bude mít pořád nad hlavou, nebude skákat do kaluží a procházka bude do obchodu a zase zpátky, ale myslím, že to bude ve stylu : "Skutek utek" Tak se necháme teda překvapit. Snad se ti pánové a dámy ze stanice spletli a sluníčko na nás už brzo vykoukne...

Jsem prostě lempl...

OK, ok, tohle prostě musím uznat...jsem prostě lempl a tuhle nálepku si musím nechat..radši se rochním v moři...:-D Na svůj blog jsem nenapsala dlouhé, dlouhatánské 4 měsíce. Proč??? Sama nevím. Jednou nebyla chuť, podruhé nálada, potřetí inspirace...a výmluva byla pořád nějaká. A i když jsem párkrát začala...tak jsem zase rychle skončila.Co se za ty4 4 měsíce stalo? Je toho hodně, ani nevím, kde opravdu začat..a vlastně si ani nejsem jistá, jestli je tu někdo, koho ty mé 4 měsíce

života vlastně zajímají. Co je opravdu podstatné, je to, že ti praví lidé zůstalki na správném místě. Nikdo se nikam nepohl a pořád má stejný status..Adel i Nikča (holky, je to v abecedním pořadí) jsou moje zlata. To, že musí přetrpět mé neustálé změny nálad, za to jsem jim opravdu vděčná. Občas jsem vážně k nesnesení..holky, Im sorry...Ale vy víte, že víte.To, že mám Kubu (ano, je to ten Kuba, na kterého jsem v prváku tolik nadávala) jako kamaráda..je fajn:-) Kuba, je prostě Kuba. Je s ním prča, občas mi opravdu

ukazuje, že ten mužský svět je vážně strašně složitý, a že mi holky vážně řešíme naprosto "banální" věci. Asi navěky mi zůstane v paměti to, že náš Kuba má rýmičku:-D a nebo to, že Metin leží schvácený v posteli...ano, tušíte správně

s rýmou a kašlem. Tihle kluci mě toho strašně moc naučili. A nepočítám jen tohle...

To, že jsem s ve vztahu s Metinem...ty brďo, skoro už půl roku, je zpráva skvělá. Je mi s ním strašně dobře. Jo, vztah na dálku je hodně těžký, hodně komplikovaný a hodně náročný..na naše nervy, peníze, čas, na to (ano, opět) unést moje nálady, je náročný, ale krásný. Je krásný tak, že za 3 měsíce bude v online přímém přenosu v Turecku...né, žádná reality show v TV nás nepotkala, na to jsme pořád ještě dost "konzervy", ale budeme spolu, náš vztah nebude dálkový. Budeme spolu chodit do školy, budeme mít rande v kavárnách, budeme moct chodit do kina..ano, tohle je SUPER! A ty plány jdou ještě dál...a

le to si nechám pro sebe ;-)

Měla jsem i možnost potkat a poznat Metinovu rodinu. Pokud byly nějaké obavy před tím, než jsem tu možnost dostala, byly opravdu zbytečné.

Rodina je naprosto úúžasná. Když jsem viděla, s jakou krásnou láskou a rodinou soudružností se k sobě chovají, záviděla jsem. Pokud si někdo říkáte, jak asi takový muslim žije, chodí ženy zahalený v šátku? Je to jak v křesťanství. Jsou muslimové, kteří sem modlí 5 krát denně, mešita je pro ně druhý domov a ženy jsou zahalené, protože to je uvnitř jejich silného přesvědčení. Ale NIKDO nemá právo je do toho nutit. I když i to se stává...připouštím, že ano. Metiova rodina je trochu jiná, řekla bych lehce ovlivněná křesťanstvím, které bylo v jejich rodině dlouhá léta dozadu..mají trochu jiné zvyky, jsou takoví muslimové, kteří slaví muslimské svátky, nejí vepřové, ale tím to taky končí. Jsou asi takoví muslimové, jako spousta křesťanů v Čechách.....

Co napsat více? Mamina už netragédí, už není silně proti tomuto vztahu a už není nešťastná. Díky Bohu poznala, že to prostě není nic špatného.

Za chvíli mi začnou prázdniny, juchůů...úspěšně se mi podařilo udělat největšího strašáka všech šesti semestrů na škole a to LOGIKU. A dokonce (pí. Jurčová, koukejte) jsem dostala dvojku.

Měla bych si teď hledat brigádu...kde??? No to opravdu nevím. Tak snad se ještě něco sežene....toť asi vše:-) doufám, že tentokrát nepotrvá 4 měsíce to, abych měla chuť znovu zveřejnit Střípky mého života..

It is only start....

jak jsem se dozvěděla u autobusu, který jel směr-Praha..a s ním i člověk, kterého miluju. A vlastně má pravdu. Těch několik málo měsíců, je jen prostý začátek nečeho nového. Proběhlo spousta věcí, kterým říkáme poprvé...a spousta takových ještě proběhne.

Včerejší slzy nebyly první a určitě ne poslední. To je mi jasné. Zařekla jsem se, ale, že nebudu brečet kvůli zbytečnostem. Jsem dospělý racionálně uvažující člověk (snad), tak se musím i umět vypořádat s věcmi a jejich skutečností. Ano, dělí nás od sebe dálka, ale pokud to má vydržet...jako, že v to oba doufáme, tak nás ani ta dálka nerozdělí. Vždyť duben už není tak daleko...a věříme si :)A navíc, už se strašně těším, až všechno to "jeho" poznám. A to je přeci krásný, těšit se na něco....vždyť máme život před sebou! A tak žádný smutnění, zaměstnáme mozek, ruce, pusu....a pořádně se obuju do věcí, který se potřebují udělat! A to by bylo, aby nebylo! :)

Po delší době...

píšu zase....mezi tím se udála spousta věcí, to, že mě některé šokovaly, z některých jsem byla nadšená, z některých jsem nešťastná, to je snad normální, ale, že jich bude taková spousta...to bych vážně neřekla.

Začala jsem být ve stavu: in relation ship...s tím nejúžasnějším člověkem pod sluncem. To, že já jsem jeho buddík a to, že už od začátku jsme spolu skvělí ka

marádi...byl snad jen dobrý zážitek našeho vztahu. To, že se spolu nemůžeme shodnout na začátku našeho vztahu už je jen detail :-)Po veselých a snad i šťastných Vánocích jsem si 26. odjela na krásný výlet za hranice mých snů..první soukromí s mým přítelem, první společné noci, první objímání ve spánku...bylo toho spousta a tento výlet mi zůstane navěky věků v paměti....toho prvního, co bylo....bylo nespočetně. A snad ani nemá cenu všechno vypisovat...ale první, bude teď naše společné rozloučení..a proto, že spolu chceme

být ještě dlouho a vzdálenost Česko- Turecko není zrovna nejkratší, bude těchto loučení ještě hodně. Snad jen...vize jménem ERASMUS mě drží nad vodou. ZS 2010 bych snad mohla strávit v Turecku jako studentka sociologie :-)A doufám, že to bude stát za to. Výlety s láskou i kamarády, kterých jsem letos poznala...doufám, že mě tato naděje nezklame. Snad nebude špatné probuzení do reality. Ale já věřím..věřím v náš vztah a v to, že pokud budem dost silní na to, aby jsme zvládli dálku, bude nám spolu dobře. Protože potom...potom nás můžou čekat 2 roky na magisterském...a to už je výhled, za který to čekání prostě stojí ;-)

Takže...loučení s datem 29. bude první, určitě ne poslední a doufejme, že taková loučení nebudou trvat dlouho :-)

Pár foteček :-)

S holkama na Superstáááááár...a že to bylo. Sobota horor,neděle koncert!:-)Díky holky, tohle byly naprosto super prožité dny:-)

S Metinem na prezentaci Turecka:-) U know....thanks of everything what are u doing for me...Ican ´t explain it!!!And that ´s enough...

Náš milovaný Semíček:-D představuje prezentaci....a nejen ji. Většinou má taky tendenci ukazovat spoustu dalších věcí, které ostatní ani nezajímají. A taky hledá českou přítelkyni, možnost jako pozdější manželka...takže holky, pozor:

Pokud jste mladé,svobodné, trošku menší a hubenější (ale není nutná podmínka :-)Můžete se mi hlásit na blogu! Ráda bych mu pomohla...to víte, kamarádská výpomoc musí být:-)

S mojí miláčkovou Nikolkou:-) na prezentaci (ano, Turecka)....Tohle BUDE forever!

Moj príbeh nekončí...

i když je pár věcí, který bych nejradši vzala, zmačkala,vyhodila oknem pryč....Třeba jedno končící vízum...proč, proč, proč??? To mě teď štve, trápí, mrzí....ze všeho nejvíce. A prakticky všechny věci kolem. Jsem v tom až po uši.

Bohužel, pro mou rodinu, s tím nepravým. Ale já svoje pocity prostě potlačit nedokážu...chápeš to, mami??? Nevím, jestli to bude trvat týden (to snad né), měsíc (to taky snad né), rok (uvidíme) nebo to bude na celý život (žijeme v realitě, tak to asi taky né)..ale ten život je můj. Sama si to musím odzkoušet, sama musím zjistit, jak a kde dělám kopance a kde naopak "perlím. " Nejsem dokonalá...a nejsem ani anděl (i když minulou neděli bylo krásný si na něj zahrát), ale pořád, navěky, TOHLE JE MŮJ ŽIVOT!!!! Já vím, že jsi moje nejzlatější máma, jsi člověk, který se o mě bojí, stará.... Ale proč se tak bojím do háje tvý reakce????

Je mi krásně, jsem šťastná...a nechci to měnit!!!! btw. Děkuju těm, který se se mnou smějí, křičí, schovávají mě, utěšují, líbají, drží za ruku, vysvětlují a hlavně CHÁPOU!!!