jak jsem se dozvěděla u autobusu, který jel směr-Praha..a s ním i člověk, kterého miluju. A vlastně má pravdu. Těch několik málo měsíců, je jen prostý začátek nečeho nového. Proběhlo spousta věcí, kterým říkáme poprvé...a spousta takových ještě proběhne.
Včerejší slzy nebyly první a určitě ne poslední. To je mi jasné. Zařekla jsem se, ale, že nebudu brečet kvůli zbytečnostem. Jsem dospělý racionálně uvažující člověk (snad), tak se musím i umět vypořádat s věcmi a jejich skutečností. Ano, dělí nás od sebe dálka, ale pokud to má vydržet...jako, že v to oba doufáme, tak nás ani ta dálka nerozdělí. Vždyť duben už není tak daleko...a věříme si :)A navíc, už se strašně těším, až všechno to "jeho" poznám. A to je přeci krásný, těšit se na něco....vždyť máme život před sebou! A tak žádný smutnění, zaměstnáme mozek, ruce, pusu....a pořádně se obuju do věcí, který se potřebují udělat! A to by bylo, aby nebylo! :)
1 komentář:
Vsechno to zvladnes, bo si holka sikovna:) A kdyz budes chtit, jsem tu pro tebe:-*
Okomentovat