Je to život...

a já si říkám, proč je ke mně tak nespravedlivý???

Nikdo neůže pochopit, jak se teď cítím, pokud to on sám nezažil. Někdo mi říká, že to zbytečně moc prožívám, jenže já jsem cíťa...ale jsem jaká jsem a prostě jiná nebudu! Já jsem ta strong girl...ale jen na oko. No, teď u vlastně ani na oko. Prostě se nedokážu přetvařovat a tvářit se šťastně, když uvnitř mi srdce krvácí žalem. Vím, že za čas to bude vechno ok a zase zapomenu, ale v tuto chvíli nechci ani zapomenout a nechci ani, aby mi odjel!!!! proč jsem ho nemohla poznat dříve, proč, proč, proč???? Já si pořád říkám, kde je chyba?

Když se do někoho zamiluju a on do mě, tak proč to musí být angličn a dělit nás 1000 x kilometrů??? Já vím, že láska i hory přenáší, ale u mě by to zřejmě nešlo. Se svojí povahou mám problémy nežárlit na lidi, který jsou kolem něj...a nezvládala bych to...a on zřejmě taky ne. Takže vím, že se máme rádi, oba dva jsme smutní...ale nic s tím neuděláme.

Ještě štěstí, že mám holky..každá mě tu drží ( svým způsobem) nad vodou...jedna mě utěšuje, druhá potahuje dopředu. Pak tu mám ještě ty, co jen poslouchají a ty, který ví, jak se cítím!!! Všem vám moc děkuji, nevím, jak bych to teď zvládala...zvládla bych to, to jo!!!! Ale jsem ráda, že na to nejsem sama, a že vás mám! Nevím, jestli vám všem to budu moci někdy oplatit, ale doufám, že jo (snad v nějaké pozitivnější situaci).

Příští týden jedu naposledy do Hradce...a už teď se na to musím psychicky připravovat. je to celkem krutý prožít s někým rok, půl roku nebo jen pár měsíců...být psolu skoro denně a pak mu říct Good bye....s někým se samozřejmě za pár týdnů uvidím znovu...s někým třeba až za několik měsíců a s někým už vůbec!!!! Jsem ráda, že moje Nikulína a Adeluška tu budou (zlata moje největší, holky říkám to teď často, ale jsem toho plná a prostě chci, aby jste to věděly: Děkuju Vám!!!! Jste pro mě nevyjmutelný článek z mého života, nikdy, nikdy Vás dvě nechci ztratit! Děkuju, že jem vás mohla poznat a věřte, že kdykoliv budete mít nějaký problém, budu tu u Vás a budu se snažit pomoct, i kdybych měla třeba jen sedět a držet Vás za ruku)...a vlastně i Wendy ( i když jen půl roku) i Alenka i i i....

Jsem teď plná všeho...mám hrozně smíšený pocity..chvilkama se cítím šťastná a chvilkama mi srdce buší, jako by mělo vybuchnout smutkem...

Snad se mi to brzy ustálí v nějakých rovinách!!!!

Love u forever!!!!

Tak to máme....

za pár dnů mi skončí první rok na vysoké škole...a to je teda mazeeeeeeec! Popravdě, tolik, kolik jsem toho zažila za jeden rok, jsem do té doby nezažila. Změnilo se tolik věcí a o spoustě z nich si myslím, že jsou celkem podstatné...ne, nechci rekapitulovat celý můj život, jen si připomenout pár chvil z mého posledního roku.

Prakticky to všechno začalo přijetím :-)díky za to:-)Po nástupu na výšku jsem si připadala jako Alenka v říši divů (nemít v tu dobu Adel, nevím , co bych dělala). Připadalo mi, že Hradec je jedno velké bludiště a já se tam na 100% sama ztratím. Takže jsem cca. měsíc a něco byla jako jeden velký ocásek. Pak jsem poznala Nikču a Marťu, byla to náhoda a já jsem za tu náhodu neskutečně ráda:-) Zrovna v té době jsme s Adeli řešily menší krizi, ale ta byla (po našem společném úsudku) zřejmě potřeba. Blížil se zápočťák, moje první písemky a já si začala rozšiřovat obzory. Poznala jsem nyní už moje ESNko Buddy system, která mi pomohla najít spoustu dalších přátel ( nejen z čech). Konec roku jsem oslavila s Nikčou na kolejích a v klídku mohla přejít do nového roku. V klídku teda moc ne..popravděv té době jsem taky byla přímo "okouzlená" jedníém klukem od nás ze třídy a myslela jsem si, že i on...hmmmm, kde že :-D...

Leden plynul a já za sebou měla první semestr. Ani vám nedokážu popsat, jaké jsem třeba měla nervy u druhého pokusu z angličtiny..to bylo:-/ brrrrrrr....

No a druhý semestr začal. Poznávala jsem další a další lidi, ale ty podstatní už z mého života neodcházely. S Adel jsme se bavily, s Nikčou jsme se začínaly milovat:-Dchi,chi..a s díky ESN jsem poznala jednoho krásnýho Turka. JJ, Sadiho:-) a bylo to fajn, pár měsíců svobodnýho "užívání si"...ale pak přišla klapka..STOP! Konec..ten člověk mi dal hodně věcí! Hlavně zjištění, že všichni pánové jsou pořádný mrchy. A on obzvláště. S Adelí se to začalo čím dál tím více zlepšovat a já jsem prakticky až v půlce druhého semestru zjistila, jak moc ji mám ráda!!!!( předtím jsem ji měla ráda hodně, ale teď bych ji samou láskou snědla...). Prožila jsem nezapomenutelný Survival, který byl pro mě něčím tak úúžasným, že to ani posat nejde. Prochodila jsem si pár týdnů v ortéze s berličkama :-)a prakticky se hrnula ke konci semestru. I druhé zkouškové se blížilo..a já ho kupodvu zvládla. Ne tak dobře, ale jo...není důležité přeci vyhrát, ale zúčastnit se, ne???

Ani bych nevěřila, koliko chlapů mi vleze do života...ale je tu teda ještě jeden. Mark...nevím, co o něm psát. Je to prostě Mark! Já ho mám ráda! A je to asi tak, jak má být...a necháme to plynout dál. 

Co říct na závěr??? 

Všechny z vás, které jsem tu zmínila...Adel, lidičky s ESN, Nikča, Sadi, Mark...a i ty, které jsem nezmínila. Díky VÁM jsem prožila nezapomenutelné chvíle!!! O některé z vás jsem přišla, o některé přijdu....ale doufám, že někteří z vás budete se mnou pořád!!!! 

Ještě jednou díky...byl to můj nekrásnější a nejemotivnější rok v mém životě!!!!!