Tak to máme....

za pár dnů mi skončí první rok na vysoké škole...a to je teda mazeeeeeeec! Popravdě, tolik, kolik jsem toho zažila za jeden rok, jsem do té doby nezažila. Změnilo se tolik věcí a o spoustě z nich si myslím, že jsou celkem podstatné...ne, nechci rekapitulovat celý můj život, jen si připomenout pár chvil z mého posledního roku.

Prakticky to všechno začalo přijetím :-)díky za to:-)Po nástupu na výšku jsem si připadala jako Alenka v říši divů (nemít v tu dobu Adel, nevím , co bych dělala). Připadalo mi, že Hradec je jedno velké bludiště a já se tam na 100% sama ztratím. Takže jsem cca. měsíc a něco byla jako jeden velký ocásek. Pak jsem poznala Nikču a Marťu, byla to náhoda a já jsem za tu náhodu neskutečně ráda:-) Zrovna v té době jsme s Adeli řešily menší krizi, ale ta byla (po našem společném úsudku) zřejmě potřeba. Blížil se zápočťák, moje první písemky a já si začala rozšiřovat obzory. Poznala jsem nyní už moje ESNko Buddy system, která mi pomohla najít spoustu dalších přátel ( nejen z čech). Konec roku jsem oslavila s Nikčou na kolejích a v klídku mohla přejít do nového roku. V klídku teda moc ne..popravděv té době jsem taky byla přímo "okouzlená" jedníém klukem od nás ze třídy a myslela jsem si, že i on...hmmmm, kde že :-D...

Leden plynul a já za sebou měla první semestr. Ani vám nedokážu popsat, jaké jsem třeba měla nervy u druhého pokusu z angličtiny..to bylo:-/ brrrrrrr....

No a druhý semestr začal. Poznávala jsem další a další lidi, ale ty podstatní už z mého života neodcházely. S Adel jsme se bavily, s Nikčou jsme se začínaly milovat:-Dchi,chi..a s díky ESN jsem poznala jednoho krásnýho Turka. JJ, Sadiho:-) a bylo to fajn, pár měsíců svobodnýho "užívání si"...ale pak přišla klapka..STOP! Konec..ten člověk mi dal hodně věcí! Hlavně zjištění, že všichni pánové jsou pořádný mrchy. A on obzvláště. S Adelí se to začalo čím dál tím více zlepšovat a já jsem prakticky až v půlce druhého semestru zjistila, jak moc ji mám ráda!!!!( předtím jsem ji měla ráda hodně, ale teď bych ji samou láskou snědla...). Prožila jsem nezapomenutelný Survival, který byl pro mě něčím tak úúžasným, že to ani posat nejde. Prochodila jsem si pár týdnů v ortéze s berličkama :-)a prakticky se hrnula ke konci semestru. I druhé zkouškové se blížilo..a já ho kupodvu zvládla. Ne tak dobře, ale jo...není důležité přeci vyhrát, ale zúčastnit se, ne???

Ani bych nevěřila, koliko chlapů mi vleze do života...ale je tu teda ještě jeden. Mark...nevím, co o něm psát. Je to prostě Mark! Já ho mám ráda! A je to asi tak, jak má být...a necháme to plynout dál. 

Co říct na závěr??? 

Všechny z vás, které jsem tu zmínila...Adel, lidičky s ESN, Nikča, Sadi, Mark...a i ty, které jsem nezmínila. Díky VÁM jsem prožila nezapomenutelné chvíle!!! O některé z vás jsem přišla, o některé přijdu....ale doufám, že někteří z vás budete se mnou pořád!!!! 

Ještě jednou díky...byl to můj nekrásnější a nejemotivnější rok v mém životě!!!!!