Nedávno jsem se bavila s kamarádkou, proč jsem si vybrala ke svému budoucímu životu cizince. Podle všeho ona, by to v životě neudělala...její důvody mě však vcelku rozesmály: "to se musíš pořád bavit v jiném jazyce..." zněl její první důvod...ano, ano..bavíme se pořád jen v cizím jazyce, ale právě u ní jsem se musela zsmát. Holka, která studuje angličtinu má strach z mluvení v angličtině? To, že občas nemůžu najít sprvný výraz je zcela na denním pořádku. Když můžu, pomůžu...teda pomůže slovník..a pokud slovník nemůže, pořád mám spoustu dalších výrazů, díky kterým ten daný výraz opíšu. To, že jsem si díky tomu zlepšila gramatiku, mluvení i prohlobiula slovní zásobu..o tom prakticky ani nemluvím."No tak dobře, ale vždyť jste od sebe přece strašně daleko.." ..ach jo, v tomhle má ,Bohužel, pravdu. Ta dálka je vážně šílená a můžu říct, že prakticky kvůli týhle dálce vznikají nejbanálnější hádky, které ovšem řešíme každý svou hlavou. Dálka je celkem strašná a je fakt, že díky dálce do toho musíme investovat mnohem více...více času, citů, pochopení a také peněz, i když to není prioritní, peníze tady pořád jsou a budou. Nemyslím tím jenom letenky, ale také volání, smsky a jiné, podobné věci. Ale peníze prostě nechci řešit...ty budou a my nebudem. " A taky má jiné náboženství..." Jo, jiné náboženství, to sice má, a je pravda, že spousta lidí se muslimů bojí, zvlášť proto, že o teroristech, jako takových slýcháváme zvláště jako extremeistikých muslimských radikálech:" Ve jménu Alláha" tak zní jejich heslo. Ale jak mi bylo vysvětleno, tito lidé si korán překládají do "vlastní řeči". Samotný Islám je náboženství míru a lidé, kteří chtějí být správným muslimem, by ani kuřeti neublížili. "a s náboženstvím se mísí i jeho kultura"...a mísí, má jiné zvyky, slaví jiné svátky a ve spoustě věcí jsme naprosto rozdílní, ale právě tohle nám vyhovuje, tohle se nám líbí. Jsme rozdílní a přitom ve spoustě věcí jsme stejní. Ukazujeme si co je pěkné a naopak ošklivé. To, že i forma manželství vypadá trochu jinak tam a u nás..je zcela samozřejmé. U nich se bere manželství jako něco posvátného. Pokud si někoho najdete, věříte, že jste spolu navěky. Teda alespoň v Metinově rodině. Pokud by někdo v jejich rodině nevěřil, že to je na věky, nikdy by si toho druhého nevzal. Radši by byl ve vztahu "jen tak" než aby se rozvedl. I proto se jeho brácha a ségra ženil a bude se vdávat v pozdějším věku, protože nechtějí udělat špatný krok a s tím já musím souhlasit. " A nebojíš se utiskování žen? " Nebojím..i když přiznávám, že jsem se bála, podle toho, co člověk čte v novinách, vidí v zelevizi by si myslel, že to je tak v každé domácnosti. Ale právě to, co my vidíme tady, je spíše výjimka, právě proto se ty příběhy dostávají do televize. O příběhy porozumění, lásky a hezkého života v dnešní době nemá nikdo zájem. Na "mojí" rodince miluju rodinnou soudržnost. Když má jeden člověk problém, drží všichni při sobě. Ženy jsou brány jako hlavy rodiny. Ano, tatínek něco řekne...ale pokud se to nelíbí mamince...prostě se to nedělá :-) možná mám přítele skvěle "vycvičeného" maminkou, ale musím říct, že i u nás to tak platí. I když ve spoustě věcí dělám kompromisy i já. Třeba oblékání pro mě byla celkem drsná stránka. To, že bych měla mít zahelený výstřih a záda (chápejte zadek) jsem věděla...ale nikdy jsem netušila, kde a jak moc. Překvapilo mě, že se to slyší městem od města. Sakarya je v oblékání přísnější, naopak Čorlu má na oblékání volnější názor a není výjimkou potkat slečnu, který se producíruje v minisukýnce, že jí zadek doslova leze...a hned vedle ní potkáte holku zahelnou od hlavy až k patě...takový menší mišmaš :-) A je to pěkný mišmaš. Co mě celkem mrzí..a nelíbí se mi, je chladnější postavení partnerských párů na veřejnosti. Ne, není problém vzít se za ruku, kolem pasu ( i když v Sakaryi je to o5 strange), ale třeba taková pusa nebo delší polibek...lidé kolem z ní nejsou dvakrát na větvi. Ale i na to se dá zvyknout...aspoň se máte domů na co těšit.
Multikulturní vztah je složitý, ale zároveň krásný...nikdy bych ho neměnila za "českého Pepíka". Přijde mi, že kluci z ciziny (a myslím tím dokonce i Slovensko) vyjma Polska se umí líp chovat. Jasně i tady najdeme pár super kousků, kteří stojí za povšimnutí, ale je jich (v mé blízkosti) opravdu jen pár.... Za svůj vztah jsem neskonale tomu nahoře vděčná. Je mi krásně, někdy smutnmo, někdy pláču, díky "problémům"...ale tohle je život!
A já na něj nenadávám, já za něj děkuju!
Žádné komentáře:
Okomentovat