pondělí 31. května 2010

Jsem prostě lempl...




OK, ok, tohle prostě musím uznat...jsem prostě lempl a tuhle nálepku si musím nechat..radši se rochním v moři...:-D Na svůj blog jsem nenapsala dlouhé, dlouhatánské 4 měsíce. Proč??? Sama nevím. Jednou nebyla chuť, podruhé nálada, potřetí inspirace...a výmluva byla pořád nějaká. A i když jsem párkrát začala...tak jsem zase rychle skončila.Co se za ty4 4 měsíce stalo? Je toho hodně, ani nevím, kde opravdu začat..a vlastně si ani nejsem jistá, jestli je tu někdo, koho ty mé 4 měsíce
života vlastně zajímají. Co je opravdu podstatné, je to, že ti praví lidé zůstalki na správném místě. Nikdo se nikam nepohl a pořád má stejný status..Adel i Nikča (holky, je to v abecedním pořadí) jsou moje zlata. To, že musí přetrpět mé neustálé změny nálad, za to jsem jim opravdu vděčná. Občas jsem vážně k nesnesení..holky, Im sorry...Ale vy víte, že víte.To, že mám Kubu (ano, je to ten Kuba, na kterého jsem v prváku tolik nadávala) jako kamaráda..je fajn:-) Kuba, je prostě Kuba. Je s ním prča, občas mi opravdu
ukazuje, že ten mužský svět je vážně strašně složitý, a že mi holky vážně řešíme naprosto "banální" věci. Asi navěky mi zůstane v paměti to, že náš Kuba má rýmičku:-D a nebo to, že Metin leží schvácený v posteli...ano, tušíte správně
s rýmou a kašlem. Tihle kluci mě toho strašně moc naučili. A nepočítám jen tohle...
To, že jsem s ve vztahu s Metinem...ty brďo, skoro už půl roku, je zpráva skvělá. Je mi s ním strašně dobře. Jo, vztah na dálku je hodně těžký, hodně komplikovaný a hodně náročný..na naše nervy, peníze, čas, na to (ano, opět) unést moje nálady, je náročný, ale krásný. Je krásný tak, že za 3 měsíce bude v online přímém přenosu v Turecku...né, žádná reality show v TV nás nepotkala, na to jsme pořád ještě dost "konzervy", ale budeme spolu, náš vztah nebude dálkový. Budeme spolu chodit do školy, budeme mít rande v kavárnách, budeme moct chodit do kina..ano, tohle je SUPER! A ty plány jdou ještě dál...a
le to si nechám pro sebe ;-)
Měla jsem i možnost potkat a poznat Metinovu rodinu. Pokud byly nějaké obavy před tím, než jsem tu možnost dostala, byly opravdu zbytečné.
Rodina je naprosto úúžasná. Když jsem viděla, s jakou krásnou láskou a rodinou soudružností se k sobě chovají, záviděla jsem. Pokud si někdo říkáte, jak asi takový muslim žije, chodí ženy zahalený v šátku? Je to jak v křesťanství. Jsou muslimové, kteří sem modlí 5 krát denně, mešita je pro ně druhý domov a ženy jsou zahalené, protože to je uvnitř jejich silného přesvědčení. Ale NIKDO nemá právo je do toho nutit. I když i to se stává...připouštím, že ano. Metiova rodina je trochu jiná, řekla bych lehce ovlivněná křesťanstvím, které bylo v jejich rodině dlouhá léta dozadu..mají trochu jiné zvyky, jsou takoví muslimové, kteří slaví muslimské svátky, nejí vepřové, ale tím to taky končí. Jsou asi takoví muslimové, jako spousta křesťanů v Čechách.....

Co napsat více? Mamina už netragédí, už není silně proti tomuto vztahu a už není nešťastná. Díky Bohu poznala, že to prostě není nic špatného.
Za chvíli mi začnou prázdniny, juchůů...úspěšně se mi podařilo udělat největšího strašáka všech šesti semestrů na škole a to LOGIKU. A dokonce (pí. Jurčová, koukejte) jsem dostala dvojku.
Měla bych si teď hledat brigádu...kde??? No to opravdu nevím. Tak snad se ještě něco sežene....toť asi vše:-) doufám, že tentokrát nepotrvá 4 měsíce to, abych měla chuť znovu zveřejnit Střípky mého života..

sobota 30. ledna 2010

It is only start....


jak jsem se dozvěděla u autobusu, který jel směr-Praha..a s ním i člověk, kterého miluju. A vlastně má pravdu. Těch několik málo měsíců, je jen prostý začátek nečeho nového. Proběhlo spousta věcí, kterým říkáme poprvé...a spousta takových ještě proběhne.
Včerejší slzy nebyly první a určitě ne poslední. To je mi jasné. Zařekla jsem se, ale, že nebudu brečet kvůli zbytečnostem. Jsem dospělý racionálně uvažující člověk (snad), tak se musím i umět vypořádat s věcmi a jejich skutečností. Ano, dělí nás od sebe dálka, ale pokud to má vydržet...jako, že v to oba doufáme, tak nás ani ta dálka nerozdělí. Vždyť duben už není tak daleko...a věříme si :)A navíc, už se strašně těším, až všechno to "jeho" poznám. A to je přeci krásný, těšit se na něco....vždyť máme život před sebou! A tak žádný smutnění, zaměstnáme mozek, ruce, pusu....a pořádně se obuju do věcí, který se potřebují udělat! A to by bylo, aby nebylo! :)

neděle 24. ledna 2010

Po delší době...



píšu zase....mezi tím se udála spousta věcí, to, že mě některé šokovaly, z některých jsem byla nadšená, z některých jsem nešťastná, to je snad normální, ale, že jich bude taková spousta...to bych vážně neřekla.
Začala jsem být ve stavu: in relation ship...s tím nejúžasnějším člověkem pod sluncem. To, že já jsem jeho buddík a to, že už od začátku jsme spolu skvělí ka
marádi...byl snad jen dobrý zážitek našeho vztahu. To, že se spolu nemůžeme shodnout na začátku našeho vztahu už je jen detail :-)Po veselých a snad i šťastných Vánocích jsem si 26. odjela na krásný výlet za hranice mých snů..první soukromí s mým přítelem, první společné noci, první objímání ve spánku...bylo toho spousta a tento výlet mi zůstane navěky věků v paměti....toho prvního, co bylo....bylo nespočetně. A snad ani nemá cenu všechno vypisovat...ale první, bude teď naše společné rozloučení..a proto, že spolu chceme
být ještě dlouho a vzdálenost Česko- Turecko není zrovna nejkratší, bude těchto loučení ještě hodně. Snad jen...vize jménem ERASMUS mě drží nad vodou. ZS 2010 bych snad mohla strávit v Turecku jako studentka sociologie :-)A doufám, že to bude stát za to. Výlety s láskou i kamarády, kterých jsem letos poznala...doufám, že mě tato naděje nezklame. Snad nebude špatné probuzení do reality. Ale já věřím..věřím v náš vztah a v to, že pokud budem dost silní na to, aby jsme zvládli dálku, bude nám spolu dobře. Protože potom...potom nás můžou čekat 2 roky na magisterském...a to už je výhled, za který to čekání prostě stojí ;-)
Takže...loučení s datem 29. bude první, určitě ne poslední a doufejme, že taková loučení nebudou trvat dlouho :-)

středa 16. prosince 2009

Pár foteček :-)

S holkama na Superstáááááár...a že to bylo. Sobota horor,neděle koncert!:-)Díky holky, tohle byly naprosto super prožité dny:-)

S Metinem na prezentaci Turecka:-) U know....thanks of everything what are u doing for me...Ican ´t explain it!!!And that ´s enough...
Náš milovaný Semíček:-D představuje prezentaci....a nejen ji. Většinou má taky tendenci ukazovat spoustu dalších věcí, které ostatní ani nezajímají. A taky hledá českou přítelkyni, možnost jako pozdější manželka...takže holky, pozor:
Pokud jste mladé,svobodné, trošku menší a hubenější (ale není nutná podmínka :-)Můžete se mi hlásit na blogu! Ráda bych mu pomohla...to víte, kamarádská výpomoc musí být:-)
S mojí miláčkovou Nikolkou:-) na prezentaci (ano, Turecka)....Tohle BUDE forever!

neděle 13. prosince 2009

Moj príbeh nekončí...

i když je pár věcí, který bych nejradši vzala, zmačkala,vyhodila oknem pryč....Třeba jedno končící vízum...proč, proč, proč??? To mě teď štve, trápí, mrzí....ze všeho nejvíce. A prakticky všechny věci kolem. Jsem v tom až po uši.
Bohužel, pro mou rodinu, s tím nepravým. Ale já svoje pocity prostě potlačit nedokážu...chápeš to, mami??? Nevím, jestli to bude trvat týden (to snad né), měsíc (to taky snad né), rok (uvidíme) nebo to bude na celý život (žijeme v realitě, tak to asi taky né)..ale ten život je můj. Sama si to musím odzkoušet, sama musím zjistit, jak a kde dělám kopance a kde naopak "perlím. " Nejsem dokonalá...a nejsem ani anděl (i když minulou neděli bylo krásný si na něj zahrát), ale pořád, navěky, TOHLE JE MŮJ ŽIVOT!!!! Já vím, že jsi moje nejzlatější máma, jsi člověk, který se o mě bojí, stará.... Ale proč se tak bojím do háje tvý reakce????
Je mi krásně, jsem šťastná...a nechci to měnit!!!! btw. Děkuju těm, který se se mnou smějí, křičí, schovávají mě, utěšují, líbají, drží za ruku, vysvětlují a hlavně CHÁPOU!!!

čtvrtek 26. listopadu 2009

Salem, Merhaba???

Zásadní změny? Nejsou... Životní proměny? Stále nepřicházejí...a kamarádi? Jsou a doufám pořád budou...i když :-) k tomu bych dodala, že jich několik přibylo.

Celá Turecká banda a taky Terezka. S nima, Nikolkou, Janičkou a občas i Alenkou trávím nezapomenutelné chvíle svého života. Samozřejmě, celý můj život je nezapomenutelný, ale některé chvíle se prostě musí vyzdvihnout :-)
A právě Vám, lidičky, patří můj dík.



Lidem, kteří se mnou mají neuvěřitelnou trpělivost a vysvětlují a vysvětlují, poslouchají a poučují ( v dobrém) a pak zase poslouchají :-) Netuším, komu to budu vyprávět, až mi odjede...to zřejmě začnu trpět samomluvou :-) tak si to sakra rozmysli Metine..ten půl rok navíc tě nezabije...a já budu trávit o jeden semestr hezčí život :-)A to za to přeci stojí...tatlim :-)
IYI GECELER....aneb Turecko, Turci a turečtina forever....

neděle 18. října 2009

Musela jsem to nechat uležet....

abych mohla o5 něco napsat. Snad nebyla ani inspirace, ani nálada něco vypisovat...
Je podzim a na mě padá mírně depresivní nálada. Sedím vp okjíčku, nejraději si pouštím ubrečené cancáky a přemýšlím o živcotě brouka :-) moment...občas taky něco dělám do školy :-D
Co mě od nového semestru stihlo? To by snad ani říct nešlo....bylo toho tolik, že si snad ani na vše vzpomenout nemůžu, ale jen ve zkratce.
Příjezd Erasmáků na začátku školního roku byl mírně(těžce) řečeno hektický...nestíhala jsem naprosto nic, co bych měla a ještě k tomu i nějaké akce navíc??? No, tak to vážně nééééé...když jsem je zvládla všechny ubytovat, zařídit s nima MHD, školní program, atd. atd. přišli problémy, ale spíše u Nikči: "nemám to a chybí mi to, kde seženu to a kde tamto?" No, jsou to drobnosti, které když se nahromadí, je z toho o5 zařizování a vyřizování na týden :-(
Co já a moji Erasmáčci? Co na ně říct...z Portugalce se vyklubal pěkný nevděčník, který si mě ani nevšimne, s Maďara debil, kterého se všichni bojí, z Turka Volkana moje "měsíční" zaláskování, které skončilo slovy: Nechci citový vztah, ale kamarádi být můžem (tak na to ti kámo teda kašlu) a z Metina? Zlatíčko, na které nedám dopustit...vím, že ten člověk tu pro mě bude. Díky Bohu, aspoň jeden :-*
Asi bych teď měla napsat něco o kamarádkách...s Nikčou je všechno fajn a nečekám ani, že by se něco měnilo, máme spolu trvalý nekonfliktní vztah (na dobu nemluvení zapomínám). Ale s Adel? Nevím, kde se stala chyba...:-( každopádně vím, že si to tenhle človíček někdy přečte. Možná mi nevěří, možná ztratila chuť se se mnou bavit, možná si myslí, že já už nechci...ale tak to prostě není! To, že jsem na ni v poslední době vážně neměla čas (a uznávám, že jsem s ní několikrát neprohodila ani slovíčko) byla moje chyba, ale snad se během několika měsíců nestalo to, že si nebudem mít co říct...:-(((((( To bych nechtěla..
Proto jí právě teď jdu napsat, co společného podniknem..a jestli mě odmítne, asi ji nasměřuji na odkaz: luca-sociolozka.blogspot.com
Snad pochopí, že je pro mě pořád ta kámoška, která byla....