Is packing...again

Ale tenktokrát do Hradce.A to už na nový semestr. Teda, po pravdě, nevím, jestli se mi nějak moc chce. Celé prázdniny jsem se těšila jak malá a teď? Nic moc, no :-(

Ale tak teď to bude jen takové lehárko, pojedem s Buddy na Team building, trochu se dát zase dokupy. Tyhle lidi už vážně postrádám! No a ten další týden, v pátek, už to bude naostro :-) Pojedu si pro "svého" maďara, uvidím konečně Adélku a snad to bude fajn. A taky doufám, že můj rozvrh nebude tak šílený, jak se zdá, ale že nám ho třeba ještě trošku upraví :-)

Is packing...

Tak balím, všechno a všechny kam se podívám!!! A taky se u toho snažím trochu uklízet ten bordel, který jsem (světe div se!!!!) udělala během 4 dní, z toho dva dny plně strávené v práci...ach jo, proč já jen musím být takový bordelář???? A do toho mě ještě chytla neskutečně nepříjemná migréna, přikteré se mi žaludek obrací naruby (to asi, aby se mi líp balilo a uklízelo, že???).

Takže to vypadá tak: lednice se mi rozmrazuje, v kuchyni zakopávám o polonabalenou tašku s jídlem, v obýváku o nevyžehlené prádlo a v pokojíčku o oblečení, ze kterého si bohužel neumím vybrat..co si mám teda vzít??? No, takže kdyby mi někdo připomněl, že bych už mohla začít něco dělat nesedět kurnik u toho NB, protoe zítra ráno odjíždím, bylo by to fajn...pro tuto chvíli se s váma loučím!!! Asi se vrhnu aspoň na tu lednici :-)

Was in Italy, going to Croatia :-)

Přesně tak se teď mám...naprosto luxusně...V neděli jsem se vrátila z naprosto úchvatné Itálie. Mimochodem mě to ovlivnilo natolik, že příští rok frčím pod záštitou naší paní delgátky ze San Francesa jako delegátka (prozatím nevím, kam...ale prý se za mě přimluví jako delegátku někde poblíž ní). Jupí jej, což je první pozitivní zpráva...druhá je, že jsem přišla na to, že není až tak velký rozdíl mezi Itálií a Španělskem , a že začínám uvažovat o Erasmu i jako oItálii, Alssandria je podle fotek a popisu naprosto úchvatné město, které j poblíž Města módy(kdo hádá Miláno, má pravdu) a poblíž Janova!!!! , že by moje vysněné města? A taky, dámy a pánové...kousíček od moře..a vlastně ještě taková trochu nepodstatná informace: měla bych to svůj obor...:-)takže bych možná mohla žádat o uznání některých svých předmětů. No, takže mě při podávání přihlášky čeká cekem těžké rozhodování...buď a nebo...ale tak pořád mám ještě pár měsíců čas. I když, pravda je, že na té výšce ten čas letí nějak moc rychle, nezdá se vám????

A když jsem psala, že v neděli jsem se vrátila z Itálie...tak tento pátek, pozor!!! jedu do Chorvatska...já vím, že si každý řekne, Bože!! pitomé Chorvatsko, ale pro mě to je první dovolená bez rodičů...a v tom je trochu rozdíl. Tak uvidíme, jak tam bude..snad mě to nezklame.

Jinak už se zkracuje doba, kdy se Adélka vrátí z UK!!! Bože, bych nikdy neřekla, že se mi po té holce jedné bude takhle stýskat a budu se na ni táááááááááááákhle moc těšit.

Co napsat více??? Zrovna si jdu pro penízky..no, to mě zase bude čekat bomba :-D doufám, že se pod tou čátkou nesložím, a že ty prachy vůbec unesu :-)Jinak jse vše v normálu...prostě pohoda jazz...Tak tolik můj pozitivní příspěvek!

Co říct...

dlouho jsem do blogu nepsala...a je fakt, že se toho od té doby taky moc nestalo. Pořád se nevyznám ve svých pocitech, pořád tápu a hledám. ..a v poslední době usilovně. Hledám, co se stalo v mém životě tak zvláštního, že i když by si jiní mohli myslet, že je můj život urovnaný do lajniček, já sama v něm mám neskutečný chaos!

Myslela jsem si, že přes prázdniny zvládnu tolik věcí...a přitom pořád stojím na stejném místě a spíše se stále posouvám směrem zpět. V čem? Ve všem...co si dokážete představit u 20leté holky.

Když jsem byla na kolejích, byla jsem samostatná, poměrně sebevědomá jednotka, která zvládla (sece po delším čase) za sebe rozhodovat. Teď???? jsem o5 na začátku...zase tady stojí ta ustrašená středoškolačka, která neví, co chce, neví koho chce, lidé kolem jí dávají najevo to, jak jí opovrhují a zametají s ní...a já??? Nedokážu se ani ubránit!!!! Bože, co se to se mnou děje???

Ke všemu postrádám svoje dvě diušičky, bez kterých je mi ouzko! Holky moje, ať už je školní rok :-(

Na závěr bych snad měla dodat jedno pozitivum a to je to, že v pátek jedu na dovču , kterou si nehodlám ničím skazit!!! A ve středu před dovčou si ty obhlídlé šatičky koupím!!!! Musím tam být přece kočka :-)

Totálně unavená...

Tak mi sakra řekněte, jak je možný, že se můj psychický stavzlepšil ale fyzický je na nule??? Už se neutápím v depresích a ani si potají nebrečím do polštáře, když se mi náhodou Mark neozve. Jasně, bolí to..ale přebolí to stejně jako všechno ostatní. Ale co hůř, mám pocit, že jsem v poslední době přišla o veškerou energii..nemám chuť nic dělat a dokonce ani jíst!!! A to už je u mě co říct. Já, takový věčně energický a při chuti člověk je najednou úplně jiný. Pořád bych válela tu svou obří prdel v posteli..a vůbec by mi nevadilo, kdybych z tama už nikdy nevylezla.

Ale zase na druhoi stranu, zistila jsem, že svým válením v posteli stíhám dočítat knížky, které jsem už hodně dlouho chtěla přečíst. Můžu se tedyp opleskávat po rameni, prt. mé denní skóre je: 1 knížka= jeden den. Zrovna dnes dočtu Pýchu a předsudek a zítra začnu Jane Eyer. Je fakt, že tyhle knížky jdou číst jen tak...ale já tyhle začínající emancipované ženy (feministky) prostě můžu!

Trochu z jiného soudku...ale rozhovor na téma, jeslti je dobré být emancipovanou ženou mě poučil, že ne každá z nás touží být ta hrdá žena, která stojí rovnocenně jako muži. Po pravdě mě to celkem dostalo. Já, která jsem zvyklá si všechno sama udělat, opravit, jsem se načila, že kluky můžu používat vážně jen v těch nejnutnějších případech a kdybych je nepotřebovala na ty "příjemný věci" prt. holky mě vážně ještě neberou...tak bych je snad ani vidět nechtěla. Už i s tím NB mi mnohdy poradí líp holka... i když kluci, ne všichni jste taková jelita, jak se zdá..

No, ale to byla trochu odbočka...chystám se do postele..po těžce odpracovaném dni si to zasloužím.

Tak až mě napadne znovu něco, co tu napsat, hned s tím přijdu :-)

P.S. Titanic je sice blbost, ale stejně péokaždé, když bude v Tv na něj kouknu :-D

Tak nějak...smutná

nálada se mě drží už pěkně dlouho. V prvé řadě opustit rozloučit se se všema kamarádama, který už třeba nikdy v životě neuvidím nebo až za hodně dlouho, zbalit si své saky paky a odjet...z Hradce na dva měsíce??? Pro mě nepředstavitelné. Absolutně netuším, jak to zvládnu... možná si říkáte,,m co jsem to za debila, ale já se normálně do té školy těším!!! A jak...až s Adel a Nikčou uspořádáme nějakou pařbičku, prt tyhle holky mi chybí tááááááááákhle strašně moc a konečně pokecáme normálně...budeme drbat, probírat holčičí věci, cpát se pizzou nebo chipsama a popíjet nějaké vínko (holky, víte, že jste mě naučily pít???). Tý jo, já jsem asi vážýně blázen, ale já se těším dokonce i na to učení! a to už je co říct..

Doma, je sice doma, kdybych si tu trochu nepřipadala jako v klícce. Mám pocit, že jsem tu hrozně svázaná, nedokážu být svá a ke všemu..už teď vím, že tohle bude jedna velká nudááááááá....snad se podaří alespoň ty výlety, který plánuju!

Ale holky, musím vám říct, že už aby bylo září!!!!!!!!!

Je to život...

a já si říkám, proč je ke mně tak nespravedlivý???

Nikdo neůže pochopit, jak se teď cítím, pokud to on sám nezažil. Někdo mi říká, že to zbytečně moc prožívám, jenže já jsem cíťa...ale jsem jaká jsem a prostě jiná nebudu! Já jsem ta strong girl...ale jen na oko. No, teď u vlastně ani na oko. Prostě se nedokážu přetvařovat a tvářit se šťastně, když uvnitř mi srdce krvácí žalem. Vím, že za čas to bude vechno ok a zase zapomenu, ale v tuto chvíli nechci ani zapomenout a nechci ani, aby mi odjel!!!! proč jsem ho nemohla poznat dříve, proč, proč, proč???? Já si pořád říkám, kde je chyba?

Když se do někoho zamiluju a on do mě, tak proč to musí být angličn a dělit nás 1000 x kilometrů??? Já vím, že láska i hory přenáší, ale u mě by to zřejmě nešlo. Se svojí povahou mám problémy nežárlit na lidi, který jsou kolem něj...a nezvládala bych to...a on zřejmě taky ne. Takže vím, že se máme rádi, oba dva jsme smutní...ale nic s tím neuděláme.

Ještě štěstí, že mám holky..každá mě tu drží ( svým způsobem) nad vodou...jedna mě utěšuje, druhá potahuje dopředu. Pak tu mám ještě ty, co jen poslouchají a ty, který ví, jak se cítím!!! Všem vám moc děkuji, nevím, jak bych to teď zvládala...zvládla bych to, to jo!!!! Ale jsem ráda, že na to nejsem sama, a že vás mám! Nevím, jestli vám všem to budu moci někdy oplatit, ale doufám, že jo (snad v nějaké pozitivnější situaci).

Příští týden jedu naposledy do Hradce...a už teď se na to musím psychicky připravovat. je to celkem krutý prožít s někým rok, půl roku nebo jen pár měsíců...být psolu skoro denně a pak mu říct Good bye....s někým se samozřejmě za pár týdnů uvidím znovu...s někým třeba až za několik měsíců a s někým už vůbec!!!! Jsem ráda, že moje Nikulína a Adeluška tu budou (zlata moje největší, holky říkám to teď často, ale jsem toho plná a prostě chci, aby jste to věděly: Děkuju Vám!!!! Jste pro mě nevyjmutelný článek z mého života, nikdy, nikdy Vás dvě nechci ztratit! Děkuju, že jem vás mohla poznat a věřte, že kdykoliv budete mít nějaký problém, budu tu u Vás a budu se snažit pomoct, i kdybych měla třeba jen sedět a držet Vás za ruku)...a vlastně i Wendy ( i když jen půl roku) i Alenka i i i....

Jsem teď plná všeho...mám hrozně smíšený pocity..chvilkama se cítím šťastná a chvilkama mi srdce buší, jako by mělo vybuchnout smutkem...

Snad se mi to brzy ustálí v nějakých rovinách!!!!

Love u forever!!!!