Co říct...

dlouho jsem do blogu nepsala...a je fakt, že se toho od té doby taky moc nestalo. Pořád se nevyznám ve svých pocitech, pořád tápu a hledám. ..a v poslední době usilovně. Hledám, co se stalo v mém životě tak zvláštního, že i když by si jiní mohli myslet, že je můj život urovnaný do lajniček, já sama v něm mám neskutečný chaos!

Myslela jsem si, že přes prázdniny zvládnu tolik věcí...a přitom pořád stojím na stejném místě a spíše se stále posouvám směrem zpět. V čem? Ve všem...co si dokážete představit u 20leté holky.

Když jsem byla na kolejích, byla jsem samostatná, poměrně sebevědomá jednotka, která zvládla (sece po delším čase) za sebe rozhodovat. Teď???? jsem o5 na začátku...zase tady stojí ta ustrašená středoškolačka, která neví, co chce, neví koho chce, lidé kolem jí dávají najevo to, jak jí opovrhují a zametají s ní...a já??? Nedokážu se ani ubránit!!!! Bože, co se to se mnou děje???

Ke všemu postrádám svoje dvě diušičky, bez kterých je mi ouzko! Holky moje, ať už je školní rok :-(

Na závěr bych snad měla dodat jedno pozitivum a to je to, že v pátek jedu na dovču , kterou si nehodlám ničím skazit!!! A ve středu před dovčou si ty obhlídlé šatičky koupím!!!! Musím tam být přece kočka :-)