Dneska tomu je přesně měsíc, co jsem přistála na Tureckou půdu. A víte, že se mi to ani nezdá??? Přijde mi to spíše jako týden, možná dva. Všechno tady utíká strašně rychle a všechno je tady krásné. Jak moje mamka řekla: " Přijde mi, že v poslední době všechno co je Turecké, je dobré." A má pravdu, na Turecko nemám nejmenší výhrady! Obzvlášť lidé tady se chovají naprosto jinak než v Česku. Ano, občas bych mohla říct, že jsou totálně blbí..protože jsou strašně důvěřivý, milují vás od prvního momentu a jste pro ně vždy důležitý člověk. Ale na druhou stranu, jsou naprosto fantastičtí. Protože jsou vždy otevření a říkají pravdu...a mají velké srdce, do kterého se vleze hoooooooooodně lidí :))) třeba já mám novou sestřičku (jsem adoptovaná mojí milovanou Yesim) a to beru. Je to taková moje sestřička se kterou můžu mluvit o všem, se kterou si rozumím a nemám pocit, že jsem u nich jen host.
Stihla jsem toho za ten měsíc poměrně dost, byla jsem na svatbě, na dovolené, podívala jsem se do Istanbulu, seznámila se se spoustou nových lidí, zabydlela se v novém bytečku, začala chodit do školy, změnila asi půlku mých původních předmětů...no prostě šikovná holčička :)
Jen jedno jsem zatím nestihla...a prakticky ani netuším, kdy k tomu dojde...nesetkala jsem se s Metinem. Na jednu stranu si říkám, že to měla být jedna z prvních věcí, které jsem měla udělat, ale na druhou stranu, v poslední době o to tolik už nestojím, očividně on taky ne..takže to by jsme měli :)))
Žádné komentáře:
Okomentovat