Jsem osamělá, kus mě chybí, ale právě v těhle těžkých chvílích, kdy jsem začala propadat depresím, jsem zjistila, že NIKDY nejsem sama. Jsou kolem mě lidé, kteří na mě pořád myslí, kteří se mě snaží držet nad vodou...když padám na kolena, přijdou, podají mi ruku a pomohu vstát...je to koloběh. Rozhodně nemůžu říct, že jsem v pořádku, ani to, že se na svět usmívám konečně o trochu upřímněji (ale už to jde líp)...ale cítím se líp a jsem pevnější v kramflecích....
A víte co???
Do Turecka mi zbývá už jen 28 dní...totálně netuším, kde budu bydlet (dobré je, že vím, s kým)...ale nehorázně se těším! A to je přece super, mít se na co těšit...Je sice fakt, že svůj Erasmus jsem si představovala úplně jinak, ale na druhou stranu, Erasmus je přece o užívání si! A slibuju, že já si to užívat teda budu!
Co moje prázdniny?
Říct o nich, že jsou nejlepší rozhodně nemůžu, ale jsou poměrně poklidné, místy nudné...ale třeba ve čtvrtek budou stát rozhodně za to! Jedu k Nikolíně a jsem připravená si těch 5 dnů zarelaxovat, zregenerovat svoje nervy i svoje tělíčko a odečíst dalších pár dnů z mého čekání :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat