It is only start....

jak jsem se dozvěděla u autobusu, který jel směr-Praha..a s ním i člověk, kterého miluju. A vlastně má pravdu. Těch několik málo měsíců, je jen prostý začátek nečeho nového. Proběhlo spousta věcí, kterým říkáme poprvé...a spousta takových ještě proběhne.

Včerejší slzy nebyly první a určitě ne poslední. To je mi jasné. Zařekla jsem se, ale, že nebudu brečet kvůli zbytečnostem. Jsem dospělý racionálně uvažující člověk (snad), tak se musím i umět vypořádat s věcmi a jejich skutečností. Ano, dělí nás od sebe dálka, ale pokud to má vydržet...jako, že v to oba doufáme, tak nás ani ta dálka nerozdělí. Vždyť duben už není tak daleko...a věříme si :)A navíc, už se strašně těším, až všechno to "jeho" poznám. A to je přeci krásný, těšit se na něco....vždyť máme život před sebou! A tak žádný smutnění, zaměstnáme mozek, ruce, pusu....a pořádně se obuju do věcí, který se potřebují udělat! A to by bylo, aby nebylo! :)

Po delší době...

píšu zase....mezi tím se udála spousta věcí, to, že mě některé šokovaly, z některých jsem byla nadšená, z některých jsem nešťastná, to je snad normální, ale, že jich bude taková spousta...to bych vážně neřekla.

Začala jsem být ve stavu: in relation ship...s tím nejúžasnějším člověkem pod sluncem. To, že já jsem jeho buddík a to, že už od začátku jsme spolu skvělí ka

marádi...byl snad jen dobrý zážitek našeho vztahu. To, že se spolu nemůžeme shodnout na začátku našeho vztahu už je jen detail :-)Po veselých a snad i šťastných Vánocích jsem si 26. odjela na krásný výlet za hranice mých snů..první soukromí s mým přítelem, první společné noci, první objímání ve spánku...bylo toho spousta a tento výlet mi zůstane navěky věků v paměti....toho prvního, co bylo....bylo nespočetně. A snad ani nemá cenu všechno vypisovat...ale první, bude teď naše společné rozloučení..a proto, že spolu chceme

být ještě dlouho a vzdálenost Česko- Turecko není zrovna nejkratší, bude těchto loučení ještě hodně. Snad jen...vize jménem ERASMUS mě drží nad vodou. ZS 2010 bych snad mohla strávit v Turecku jako studentka sociologie :-)A doufám, že to bude stát za to. Výlety s láskou i kamarády, kterých jsem letos poznala...doufám, že mě tato naděje nezklame. Snad nebude špatné probuzení do reality. Ale já věřím..věřím v náš vztah a v to, že pokud budem dost silní na to, aby jsme zvládli dálku, bude nám spolu dobře. Protože potom...potom nás můžou čekat 2 roky na magisterském...a to už je výhled, za který to čekání prostě stojí ;-)

Takže...loučení s datem 29. bude první, určitě ne poslední a doufejme, že taková loučení nebudou trvat dlouho :-)