Svět je fajn.....

Přemýšlím, co pstá...když můj titulek mluví za vše. Nejsem v tuto chvíli šťasně zamilovaná, nelítám na růžovém obláčku, z toh se mi podařilo už před pár týdny spadnout. Ale díky Bohu, ten pád nebyl tak krutý, jak jsem si myslela.
Proč je ale svět tak strašně fajn? Víte, v mnohých situacích si prostě uvěomíte, že je jedno jestli je vám 5, 20 nebo 50, ale pořád na tomto světě nejste sami. A to platí i pro ty, kteří si myslí, že jsou!!!!!!
Nemyslete si, že já stavy typu: Bože, jsem tak strašně sama nebo Ach jo, nikdo mě nemá rád, nemívám...ANO MÍVÁM, ale pak přijde vždycky to krásné prozření, že nejsem sama!!!
Vlastně jsem zjistila, že někteří lidé nemusejí nic říkat a přesto mi neskutečně pomáhají, už jen tím, že tady jsou, usmějí se....a tohle se mi líbí...