Jak stavěli sněhuláka...

Včera jsem si řekla, že bych se mohla vrátit do dětských let...a postavit si sněhuláka. Bráchu jsem vylákala ven, snj se dobře lepil...a tak se nám skvěle stavělo...večír jsme si ho jen dozdobili potřebnými atributami ( mrkvový nos, oči z vršků od petek a klobouk s plastové krabičky). Jak jsme se vyřídili??? Můžete se kouknout..A že se nám povedl :-)

to myslím uznáte všichni...

Dneska jsme is taky vyšli ven a bylo tak fajn, že jsem prostě fotit musela. vpadá to u nás jako ve sněhovém království!!!! Prostě když jsem doma, vždycky je mi fajn :-) a žádný trable mě dostihnout nemůžou :-) Je to prostě žůžo :-)

Už mě to nebaví....

dělat ze sebe pořád šťastnou, když ve skrytu duše brečím..Už mě nebaví, být odsunovaná na vedlejší kolej, už mě nebaví být sama a už mě nebaví pořád ztrácet a hledat nové přátelé!!!! Prostě už ne!!!! Tak proč se to pořád děje????

Svět je fajn.....

Přemýšlím, co pstá...když můj titulek mluví za vše. Nejsem v tuto chvíli šťasně zamilovaná, nelítám na růžovém obláčku, z toh se mi podařilo už před pár týdny spadnout. Ale díky Bohu, ten pád nebyl tak krutý, jak jsem si myslela.
Proč je ale svět tak strašně fajn? Víte, v mnohých situacích si prostě uvěomíte, že je jedno jestli je vám 5, 20 nebo 50, ale pořád na tomto světě nejste sami. A to platí i pro ty, kteří si myslí, že jsou!!!!!!
Nemyslete si, že já stavy typu: Bože, jsem tak strašně sama nebo Ach jo, nikdo mě nemá rád, nemívám...ANO MÍVÁM, ale pak přijde vždycky to krásné prozření, že nejsem sama!!!
Vlastně jsem zjistila, že někteří lidé nemusejí nic říkat a přesto mi neskutečně pomáhají, už jen tím, že tady jsou, usmějí se....a tohle se mi líbí...