Včera jsem se vrátila z lázní od brášky ( mimochodem, on mi tam ještě zůstal) a šup, natřídit a vyprat prádlo, naskládat do kopečků, vybrat si, co vlastně nutně potřebuju ( to já vážně nevíííííím, co když zatoužím po tríču a kolhotech, které zůstaly doama??? No nebylo by vám to líto)a zbalit..uff, už teď vidím tu večerní makačku. Když se teď n to podívám realistickýma očima víím už teď, že nemám a to vážně NEMÁM šanci narvat s vé věci do krosny. Ale pořád si říkám, že se snad ještě nafoukne( obs. 50+10 a chlap v HUDY sportu se na mě díval co to nechci za krávu velikou)No...poslední vyspinkání v mojí postýlce, odjezd..pusa s mamkou a jedu. Kam??? Na kolej. Tý brďo, ani se mi tomu samotné nechce věřit, že já už budu na koleji. Jsem to ale velká holka, co? Ale těším se, i přesto, že jsem už viděla fotečky našeho bytečku ( mimochodem, není to zas až taková hrůza, jak jsem si představovala - i když ty postele a skříně jsou fakt mazec), páč budu s Adélko, Dáňou, Kubou...uff, vyjmenovat všechn bybylo asík na dlouho. Mno a prostě doufám, že vše bude o.k.
Ale taky mám rochu strach, přeci jen, poprvé z domova, osamostatnění, úmění vyjít s ostatníma....Určitě mi bude smutno po domácím pohodlíčku ( když vám maminka navaří, napeče, máte teplučko v bytečku komu by smutno taky nebylo, že?) a hlavně bráškovi..t je můj malý miláček ( je pravda, že 18 dní v léčebně mi na chvilku to smutnění odsunulo, ale i tak...). Tak snad bude vše tak jak má být...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat