Na kolejích stála....

No, tak by se to taky dneska dalo popsat...po několika hodinové frontě jsem se konečně ubytovala do pokojíčku.Na kolejích, ve svým rozkošným pokojíčku s Adélkou...
No, tak začnu cestou, která mi kupodivu utekla celkem rychle.Pravda, moje krosna a já jsme zažily několik společných( ne příliš příjemných chvil. Ono 18 kg je přeci jen 18 kg).Zápis na kolej nebyl teda taky žádnej med, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Mám vybaleno, Adélka nám to tu i vyšůrvala, takže i celkem uklizeno. A teď jen odpo.
Těším se na zítra. Společně s Adel jdem kouknout na Ondru Rumlíka a nakoupit( tý jo, náš první velkem společnej nákup).
Mno..a budu se těšit na nedělku..to dojede Kubííííík..a bude nějak seznamka. No jsem fakt zvědavá. To bude jízda..teda doufám. Jinak, konečně k nám přibyl další kluk.zajímavý, mno..
Taže, toť asík vše. Jdu se nachystat na moji prní noc v novém.....a co se první noc zdá, to se prý plní, ta uvidíme :-)

Tááááááááááák

Včera jsem se vrátila z lázní od brášky ( mimochodem, on mi tam ještě zůstal) a šup, natřídit a vyprat prádlo, naskládat do kopečků, vybrat si, co vlastně nutně potřebuju ( to já vážně nevíííííím, co když zatoužím po tríču a kolhotech, které zůstaly doama??? No nebylo by vám to líto)a zbalit..uff, už teď vidím tu večerní makačku. Když se teď n to podívám realistickýma očima víím už teď, že nemám a to vážně NEMÁM šanci narvat s vé věci do krosny. Ale pořád si říkám, že se snad ještě nafoukne( obs. 50+10 a chlap v HUDY sportu se na mě díval co to nechci za krávu velikou)No...poslední vyspinkání v mojí postýlce, odjezd..pusa s mamkou a jedu. Kam??? Na kolej. Tý brďo, ani se mi tomu samotné nechce věřit, že já už budu na koleji. Jsem to ale velká holka, co? Ale těším se, i přesto, že jsem už viděla fotečky našeho bytečku ( mimochodem, není to zas až taková hrůza, jak jsem si představovala - i když ty postele a skříně jsou fakt mazec), páč budu s Adélko, Dáňou, Kubou...uff, vyjmenovat všechn bybylo asík na dlouho. Mno a prostě doufám, že vše bude o.k.
Ale taky mám rochu strach, přeci jen, poprvé z domova, osamostatnění, úmění vyjít s ostatníma....Určitě mi bude smutno po domácím pohodlíčku ( když vám maminka navaří, napeče, máte teplučko v bytečku komu by smutno taky nebylo, že?) a hlavně bráškovi..t je můj malý miláček ( je pravda, že 18 dní v léčebně mi na chvilku to smutnění odsunulo, ale i tak...). Tak snad bude vše tak jak má být...