Tak nějak...divná...

Není tomu dávno, co jsem si tak připadala pořád :-))Nevím, snad proto, že jsem na gymplu byla pořád středem pozornosti ( i když se mi to vážně občas nelíbilo)No a teď??? Padají na mě takové myšlenky...za chvíli začínám novou ( a snad i úspěšnou) etapu svého života. Jaké to bude? Nebudu stále smutná, ubrečená holka, které se stýská po rodičích, bráškovi? Budu se umět zapojit? Budu mít přátelé na život a na smrt? A co moje bývalá spolužačka? Dostane se na stejný obor jako já????Ách jo, tolik otázek..a na žádnou z nich neznám odpověď. Vím, nejsem kouzelník a ani věštkyně. Neumím si přdepovědět svoji budoucnost. Ale kdybych mohla, přála bych si, abych měla z Adélky tu nejkámošku, abych měla úzký okruh skvělých kámošů a našla si i třeba někoho, kdo mě bude mít rád..snad toho nechci příliš...